V adventní době připravuje cukroví pro své blízké snad každý. Jana Trčálková si však pečení užije dosyta během celého roku. Kromě náročné práce sanitáře v léčebně dlouhodobě nemocných ve volných chvílích pomáhá mamince s pečením valašských vdolků. Je v pořadí již třetí generací pekařek z Ústí, jejichž dobroty putují na svatby a rodinné oslavy nejen v našem regionu.
„Zůstaňme raději u názvu vdolek. Jako frgál býval označován nevydařený koláč,“ otevírá vyprávění o přípravě snad nejtypičtější valašské dobroty Jana Trčálková. Vzpomíná, že vdolky pekla už její stařenka Anna Trčálková z Ústí. Výrobky byly vyhlášené, putovaly i na výstavy a veletrhy. A když se počátkem osmdesátých let točila na Valašsku Pohádka noci svatojánské, přijeli i herci, aby si na tradičním valašském produktu pochutnali a podívali se, jak se připravuje.
V posledních desetiletích se v našich kuchyních zabydlely sklokeramické desky, multifunkční trouby se samočištěním a další moderní technologie. Využíváte jich, nebo ctíte tradice a pečete jako předcházející generace?
„Babička vymetala husím brkem a pekla ve velké peci, která se několik hodin vytápěla, vešlo se do ní dvanáct vdolků najednou. K topeništi se scházelo po třech schůdcích, lidově se tomu říkalo Peklo. Pec máme doma pořád, ale k pečení využíváme jen její část. Pečeme „z boku“, kde je trouba, kam se vejdou dva plechy. Vdolky se pečou tři až čtyři minuty. Je to praktičtější, jednodušší.“
Na přípravě těsta a náplní se podle Vašeho vyprávění ale moc nezměnilo…
„Samotné pečení je rychlé, ale příprava náročná. Je to hotová alchymie, nesmí se nic uspěchat. Těsto se mísí ručně pětačtyřicet minut, dlouho trvá i příprava náplní. Děláme vdolky tvarohové, hruškové a v létě, když je ovoce, také okáče – trnkové nebo s borůvkami a tvarohem. Když je čas, tak pečeme zavíjané vdolky, to už umí málokdo. Náplň je zavitá dovnitř a nesmí vytéct. Je to náročnější, ale výborné.“
Nejnáročnější na přípravu je zřejmě hruškový vdolek. Pěstujete si a zpracováváte hrušky sami?
„Hrušky sušíme na peci, ale když jich není dost, musíme dokupovat. Do hruškové náplně přidáváme i sušené jablka, povidla a badyán. Všechno ale prozradit nemůžu.“
Vaše práce je fyzicky náročná a pečení také není jednoduchá záležitost. Zbývá Vám čas na odpočinek? Jak relaxujete?
„Ve Vsetínské nemocnici pracuji od roku 2011 jako sanitář, zpočátku na chirurgii a centrální sterilizaci, později na interně a nyní na LDN. Práce není jednoduchá, ale baví mě. Relax je pro mne hudba, ráda si zajdu na koncert, dívám se na filmy, cestuji. U nás v Ústí jsem navíc v kulturním výboru, který připravuje nejrůznější akce, včetně adventních, takže je zapotřebí pomoci při organizaci. A těším se, že budu chodit lyžovat.“