Slavnostní premiéra ve vsetínském kině Vatra ve středu 28. února 2018 od 18.00 hod. představí nový celovečerní snímek Na tělo, který zachycuje obyčejný svět neobyčejného muže, významného českého fotografa s unikátním viděním světa, profesora Jindřicha Štreita. Režisérka Libuše Rudinská snad ani nemohla při natáčení vynechat místo, kde se narodil, a tak s kamerou společně zavítali také do Vsetínské nemocnice. Jen za několik hodin se Jindřich Štreit do nemocnice vrátil, nikoliv však jako návštěva, ale pacient, a zotavoval se zde po vážném úrazu, který mu tehdy znemožnil cestu do Číny, kde mu právě začínala výstava.
Filmový dokument vznikal tři roky a přináší řadu sond do fotografova života, jeho osobní zpovědi i proměny. Návštěvníky vsetínské premiéry čeká také beseda s Jindřichem Štreitem, přítomna bude i režisérka Libuše Rudinská, které jsme se zeptali, co nás vlastně v dokumentu čeká, a co bylo impulzem k jeho vzniku?
„O Jindrovi jsem chtěla natočit dokument už před deseti, vlastně skoro dvanácti lety, když mu bylo šedesát, ale z mnoha důvodů to tehdy nevyšlo, tak k sedmdesátinám se to povedlo. Ten důvod byl, že přestože se známe už neuvěřitelných pětadvacet let, a mým životem prošlo velmi mnoho zajímavých i významných lidí, nikdo mě neovlivnil tak, jako Jindra, nejen tvorbou, ale hlavně svou osobností. V podstatě v cyklických intervalech se mi v mysli vracejí některá rčení a postoje, která mi kdysi sdělil, a dodnes z toho čerpám. Jeho životní postoj je naprosto jedinečný a překračuje nás mnohé. Jako by měl recept na radostné žití. Neví, co to je deprese. Žije v harmonii se sebou i se světem kolem. Nehledá v lidech to, co nás rozděluje, ale to co nás dává dohromady. Je málo lidí jeho ražení, proto je tak oblíbený, a dá se říct i populární. Všichni, kteří ho potkají, chtějí být jako on, a když nemohou být jako on, chtějí se s ním aspoň přátelit. A nejzajímavější na tom je, že v něm není ani stín pokrytectví, ani snobismu. Prostě je to boží člověk v tom biblickém slova smyslu. A on to o sobě ví, je to uvědomělý postoj, který celý život velmi pečlivě pěstuje, a samozřejmě to umí využít ve svůj prospěch. A to myslím v tom dobrém smyslu, protože za sebou nenechává spálenou zemi, ale naopak, každý s kým jedná, z jeho kontaktu něco pozitivního získá. Umí dávat i brát. Proto jsem si říkala, že by tento společenský úkaz bylo dobré nějak filmařsky pojmout.“
Při vzniku dokumentu jsme se potkali ve Vsetínské nemocnici, která další místa se ve filmu objevují?
„Mohu jen namátkově vzpomenout například na rumunský Banát, polskou černouhelnou šachtu, portugalské Aveiro, ale i romskou osadu v Pezinku na Slovensku, nebo místa kde se Jindra celý život pohybuje. Je to hodně pestré.“
Jeden z Vašich předchozích filmových dokumentů je věnován osobnímu životu a působení Jiřího Voskovce ve Spojených státech, vyprávěný je z pohledu jeho mladší dcery Gigi. Vznikla také kniha. Můžeme se těšit na knižní podobu také v případě Jindřicha Štreita?
„Kniha o Voskovcovi vznikla, protože mi bylo líto toho množství báječného materiálu, který se do filmu nedostal, a chtěla jsem se dopustit několika zamyšlení nad jeho údělem. O Jindrovi tak zatím neuvažuji, poněvadž mi chybí patřičný časový a myšlenkový odstup.“
Režisérka MgA. Libuše Rudinská vystudovala v letech 1993–1999 obor fotografie na FAMU, kde byl jedním z jejich učitelů také Jindřich Štreit. V letech 1999–2002 spolupracovala s Jaromírem Štětinou, se kterým filmovala dokumenty v Keni, Gruzii, Arménii, ale také v Afghánistánu. Absolvovala studijní pobyty ve Velké Británii, Japonsku, Rusku a USA. V její filmografii jsou více než dvě desítky dokumentárních filmů, například Šestá polní Afghánistánu, Václavák 2008, Hranice dospělosti (o kauze Pavla Opočenského), nebo již zmiňovaný Můj otec George Voskovec.
Prof. Mgr. Jindřich Štreit se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně, patří k předním českým dokumentárním fotografům. Jeho hlavním tématem je vesnice, práce v továrnách, sociální témata (drogově závislí, nevidomí, staří lidé, cizinci, lidé bez domova apod.). V roce 2009 byl jmenován profesorem pro volné a užité umění, je držitelem řady ocenění. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské univerzity v Opavě. Město Vsetín mu v roce 2016 udělilo čestné občanství.
