Na základě umístěnky musel nastoupit jako sekundární lékař do léčebny TBC v Tatranské Kotlině a v letech 1957 až 1959 pak ještě následně absolvoval vojenskou základní službu. To už měl rodinu, kterou bylo zapotřebí finančně zabezpečit.
Po atestaci z ftizeologie nastoupil 1. října 1959 na oddělení TRN (Oddělení tuberkulózní a respiračních nemocí) ve Vsetíně „V té době bylo na severní Moravě hodně případů tuberkulózy, snad nejvíce právě v hornaté oblasti Karolinky a Velkých Karlovic,“ vysvětlil Květoslav Kotas. Sám pocházel z úrodné Hané a byl překvapen v jak nuzných sociálních podmínkách tehdy lidé v této části Valašska žili. „Málokteré dítě mělo svou vlastní postel, spalo s babičkou, dalšími sourozenci. Při tak úzkém kontaktu se nemoci šířily velmi rychle a boj s tuberkulózou byl velmi obtížný,“ zavzpomínal Kotas. Připomenul, že velký kus práce vykonal tehdejší primář Zdeněk Kublák, na jehož práci pak navázal. „Doktor Kublák byl velmi schopný, věnoval se spíše sociální stránce, já se zaměřil především na stránku medicínskou,“ vysvětlil doktor Kotas.
Katastr obyvatelstva: pomáhali i faráři
Důležité bylo podle něj zmapovat obyvatelstvo starší šestnácti let a následně jej vyšetřit. Vznikl tak katastr, na jehož tvorbě a aktualizaci se podílely místní výbory. „Připravili jsme dotazník a každý měsíc nám obce hlásily pohyb obyvatelstva, kdo se přistěhoval, odstěhoval, zemřel,“ vysvětlil princip evidence. Na základě této podrobné kartotéky pak vsetínské oddělení získalo rentgenovou autobusovou štítovku, se kterou objížděli obce v regionu a začali zakládat RTG katastr obyvatelstva. „Bylo to velké množství práce. Na místě, kam jsme přijeli bylo zapotřebí zajistit napojení na elektrickou síť. Nutná byla i úzká spolupráce s místními spolky, ČSČK, ale hodně nám pomohli také faráři, kteří z kazatelen vyzývali lidi, aby chodili do pojízdné ambulance,“ upřesnil lékař.
Až pět set snímků za den
Během pár let se týmu podařilo podchytit všechny vznikající tuberkulózy a podstatně tak omezit následné šíření této závažné plicní choroby. Nezastupitelné místo samozřejmě sehrálo také očkování. „V regionu však bylo ale také strašně moc takzvané mimoplicní tuberkulózy, především TBC krčních uzlin u dětí. Zjistili jsme, že příčiny jsou v infikovaném mléce. Spojili jsme se tedy s veterináři a pokud jsme šli do rodiny, kde byli noví nemocní, udělaly se zrovna tuberkulínové testy u krav. Infikovaná zvířata se pak převážela do izolace,“ doplnil Květoslav Kotas. Časté návštěvy rodin s nemocnými kladly vysoké nároky také na zdravotní sestry. „Všechny nově vzniklé tuberkulózy musely být navštíveny. Kontroly se pak pravidelně opakovaly,“ upřesnil. Také lékaři museli prohlédnout velké množství rentgenových snímků. „Byl jsem zvyklý odečítat i pět set snímků za den,“ zhodnotil Kotas, který v čele oddělení stanul po odchodu doktora Kubláka do důchodu. To bylo v roce 1967.
Dlouhodobá domácí léčba kyslíkem
Postupný pokles výskytu tuberkulózy umožnil lékařům orientovat se léčbu chronických zánětů průdušek, astmatiků. V některých závodních a územních obvodech se uskutečnila náročná depistáž chronické bronchitidy. V MEZu se dokonce podařilo instalovat přímo ve sprchách inhalátory, které produkovaly páry vincentky. Doktor Kotas jako první zavedl ve Vsetíně ambulantní funkční vyšetření plic, ambulantní inhalační léčbu, ambulantní infuzní léčbu u astmatiků a chronických bronchitiků a dlouhodobou domácí léčbu kyslíkem. Věnoval se ale také dalším profesním aktivitám, byl členem nejrůznějších odborných komisí, úspěšně přednášel na odborných konferencích, psal články pro regionální tisk a jako první lékař v okrese začal pracovat na mammografii. Ve vsetínské nemocnici působil i v důchodovém věku, na zkrácený úvazek pracoval až do roku 2002. Ani dnes na nemocnici nezapomíná. „Alespoň jednou týdně se zajdu na oddělení podívat,“ dodává s úsměvem. Svou nominaci na prestižní Cenu města Vsetína vnímá jako poděkování za celoživotní práci svou, ale i řady svých kolegů. „Lékařů i sester, rád bych připomenul například vrchní sestru Vilímkovou, kterou pak vystřídala paní Trávníčková. Nesmím zapomenout ani na paní Mockovou,“ doplnil krátký výčet některých svých spolupracovníků.
Květoslav Kotas si i ve svých sedmasedmdesáti letech stále zachovává duševní svěžest. „V mládí jsem aktivně sportoval, hrál fotbal. Později byla mým velkým koníčkem turistika na vodě. S manželkou, která dříve pracovala jako úřednice na posudkovém oddělení, hodně cestovali po Evropě. „Také jí určitě patří velké poděkování, že mi vytvořila rodinné zázemí pro mou náročnou práci,“ uzavřel doktor Kotas.
Lenka Plačková
tisková mluvčí, PR
Vsetínská nemocnice a.s.