S úsměvem rovněž dodává, že uniformu ji přichystala její maminka, stejně jako když chodila ještě na střední školu. Paní Nesvadbové by přitom důchodový věk, stejně jako její mamince, hádal málokdo. Životní elán a optimismus zřejmě mají v genech. „Sesterská uniforma s čepečkem se mi moc líbila, i když s žehlením a škrobením byla trochu otrava. Sestry byly na první pohled rozeznatelné, oblečení bylo slušivé,“ dodala paní Zdenka.

Do vsetínské nemocnice nastoupila v červenci 1972, nejprve jako dětská sestra. „Po devíti letech pak vrchní sestra rozhodla, že půjdu na jednotku intenzivní péče. Zpočátku jsem moc nechtěla, k dětem jsem přece jen měla blíž,“ vysvětluje s úsměvem. Čekala jí náročná práce všeobecné sestry pečující o pacienty ve vážných zdravotních stavech, který zahrnuje náročné ošetřovatelské výkony. „Záleží zde na rychlosti a sehranosti celého týmu,“ specifikuje a dodává: „Kdybych tuto práci neměla ráda, nemohla bych ji dělat. Když máte těžkého pacienta, nelze hodit starosti o něj za vrátnicí za hlavu. Myslíte stále na něj a do práce se vracíte často s obavami, zda se jeho stav ještě nezhoršil. Sesterskou práci nelze dělat jako běžné povolání, musíte ji mít ráda.“

Za čtyřicet let, po které v nemocnici pracovala, se prostředí v mnohém změnilo. „Máme moderní přístroje, vyšetřovací metody, ale také se zvýšily nároky na práci sestry. Kolektiv jsme měli ale vždy velmi dobrý. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se mnou spolupracovali,“ dodala paní Zdenka. Vzpomínala na řadu vrchních sester, ale také dalších kolegů a kolegyň. Vřelé poděkování je ale oboustranné. „Paní Nesvadbová byla vždy velmi pracovitá, vstřícná, ochotná a optimistická,“ uvedla vrchní sestra chirurgického oddělení Vsetínské nemocnice Mgr. Pavlína Lefková. „Čtyřicet let práce u lůžka je skutečně úctyhodné a za práci pro nemocnici patří paní Nesvadbové velké poděkování,“ doplnila náměstkyně pro odbornou péči Vsetínské nemocnice Mgr. Jaroslava Hrabicová.

Zpracovala:
Ing. Lenka Plačková
tisková mluvčí, PR
Vsetínská nemocnice a.s.