Po atestaci z ftizeologie nastoupil 1. října 1959 na oddělení TRN (Oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí) ve Vsetíně. „V té době bylo na severní Moravě hodně případů tuberkulózy, snad nejvíce právě v hornaté oblasti Karolinky a Velkých Karlovic,“ zavzpomínal před pěti lety u příležitosti příprav na předání Ceny města Vsetína Květoslav Kotas. Sám pocházel z úrodné Hané a byl překvapen, v jak nuzných sociálních podmínkách tehdy lidé v této části Valašska žili. „Málokteré dítě mělo svou vlastní postel, spalo s babičkou, dalšími sourozenci. Při tak úzkém kontaktu se nemoci šířily velmi rychle a boj s tuberkulózou byl velmi obtížný,“ zavzpomínal Kotas. Připomenul, že velký kus práce vykonal tehdejší primář Zdeněk Kublák, na jehož práci pak navázal. „Doktor Kublák byl velmi schopný, věnoval se spíše sociální stránce, já se zaměřil především na stránku medicínskou,“ vysvětlil doktor Kotas.
Katastr obyvatelstva: pomáhali i faráři
Důležité bylo podle něj zmapovat obyvatelstvo starší šestnácti let a následně jej vyšetřit. Vznikl tak katastr, na jehož tvorbě a aktualizaci se podílely místní výbory. „Připravili jsme dotazník a každý měsíc nám obce hlásily pohyb obyvatelstva, kdo se přistěhoval, odstěhoval, zemřel,“ vysvětlil princip evidence. Na základě této podrobné kartotéky pak vsetínské oddělení získalo rentgenovou autobusovou štítovku, se kterou objížděli obce v regionu a začali zakládat RTG katastr obyvatelstva. „Bylo to velké množství práce. Na místě, kam jsme přijeli, bylo zapotřebí zajistit napojení na elektrickou síť. Nutná byla i úzká spolupráce s místními spolky, ČSČK, ale hodně nám pomohli také faráři, kteří z kazatelen vyzývali lidi, aby chodili do pojízdné ambulance,“ upřesnil lékař.
Až pět set snímků za den
Během pár let se týmu podařilo podchytit všechny vznikající tuberkulózy a podstatně tak omezit následné šíření této závažné plicní choroby. Nezastupitelné místo samozřejmě sehrálo také očkování. „V regionu však bylo ale také strašně moc takzvané mimoplicní tuberkulózy, především TBC krčních uzlin u dětí. Zjistili jsme, že příčiny jsou v infikovaném mléce. Spojili jsme se tedy s veterináři a pokud jsme šli do rodiny, kde byli noví nemocní, udělaly se zrovna tuberkulínové testy u krav. Infikovaná zvířata se pak převážela do izolace,“ doplnil Květoslav Kotas. Časté návštěvy rodin s nemocnými kladly vysoké nároky také na zdravotní sestry. „Všechny nově vzniklé tuberkulózy musely být navštíveny. Kontroly se pak pravidelně opakovaly,“ upřesnil. Také lékaři museli prohlédnout velké množství rentgenových snímků. „Byl jsem zvyklý odečítat i pět set snímků za den,“ zhodnotil Kotas, který v čele oddělení stanul po odchodu doktora Kubláka do důchodu. To bylo v roce 1967.
Dlouhodobá domácí léčba kyslíkem
Postupný pokles výskytu tuberkulózy umožnil lékařům orientovat se léčbu chronických zánětů průdušek, astmatiků. V některých závodních a územních obvodech se uskutečnila náročná depistáž chronické bronchitidy. V MEZu se dokonce podařilo instalovat přímo ve sprchách inhalátory, které produkovaly páry vincentky. Doktor Kotas jako první zavedl ve Vsetíně ambulantní funkční vyšetření plic, ambulantní inhalační léčbu, ambulantní infuzní léčbu u astmatiků a chronických bronchitiků a dlouhodobou domácí léčbu kyslíkem. Věnoval se ale také dalším profesním aktivitám, byl členem nejrůznějších odborných komisí, úspěšně přednášel na odborných konferencích, psal články pro regionální tisk a jako jeden z prvních lékařů v okrese začal pracovat na mammografii. Ve vsetínské nemocnici působil i v důchodovém věku, na zkrácený úvazek pracoval až do roku 2002.
Ani poté však MUDr. Květoslav Kotas nezanevřel na nemocnici, své kolegy pravidelně navštěvoval. Rád se setkával se zdravotníky, vždy s úsměvem. Vážil si práce svých kolegyň a kolegů. Při přípravě podkladů pro předání Ceny města Vsetína mi osobně volal: „Nezapomeňte na vrchní sestry, se kterými jsem pracoval. Je to ocenění pro celý tým.“ Stále si zachovával duševní svěžest, vzpomínal, jak v mládí sportoval, hrál fotbal a volejbal. Později byla jeho velkým koníčkem turistika na vodě, cestování. Vždy měl na tváři úsměv. Takového si ho budeme pamatovat.
Lenka Plačková, tisková mluvčí Vsetínské nemocnice a.s.
