První zmínky o zdravotní, respektive sociální pomoci ve Vsetíně pocházejí již z roku 1767. Tehdejší vrchnost nechala vybudovat útulek pro třináct chudých poddaných, který sloužil svému účelu až do roku 1800. Další významný krok přišel na konci 19. století, kdy byl za Starou radnicí na Horním městě otevřen městský špitál, označovaný také jako Městská nemocnice. Stalo se tak v roce 1879, podle některých zdrojů až v roce 1881. Nemocnice měla dvanáct lůžek, pracovali zde tři ošetřovatelé a lékař docházel z města. Úroveň péče však nebyla dostačující, zvláště v době, kdy Valašsko opakovaně postihovaly epidemie. Proto byla roku 1892 na Svárově otevřena tzv. dezinfekční nemocnice určená pro infekčně nemocné pacienty.

Na počátku 20. století se Vsetín rychle rozvíjel jako průmyslové město. Plánovala se výstavba škol, elektrárny, mlýna, vodovodu i kanalizace. Mezi hlavní iniciátory rozvoje patřili tehdejší starosta Josef Černocký, městský lékař MUDr. František Sova a architekt Michal Urbánek. Právě Urbánek vypracoval už v roce 1904 plány nové nemocnice, jejich realizace se však kvůli nedostatku financí odkládala.

Zásadní impuls přišel po velké epidemii spály v roce 1908, kdy se otázka nové nemocnice znovu otevřela. Zemský výbor i místodržitelství přislíbily finanční podporu ve výši přibližně jedné třetiny plánovaných nákladů. Celkový rozpočet stavby činil 350 tisíc korun, z toho zemská dotace měla dosáhnout 100 tisíc korun. Odbor pro výstavbu nemocnice se proto obrátil také na majitele místních továren s žádostí o podporu. Ti však při jednání obecní rady vystoupili proti projektu s obavou, že provoz nemocnice bude pro město příliš velkou zátěží. Proti odpůrcům se postavil MUDr. František Sova, který předložil řadu přesvědčivých argumentů ve prospěch výstavby. Nakonec byla stavba nové nemocnice schválena výraznou většinou – pro hlasovalo dvacet šest radních, proti byli pouze dva.

Jeho angažovaný projev zachránil nemocnici 

Mužem, bez jehož plamenného projevu by se vsetínská nemocnice pravděpodobně v roce 1911 neotevřela, byl MUDr. František Sova. Narodil se 10. listopadu 1853 v Kyjově a po studiích lékařské fakulty ve Vídni a praxi v brněnské Nemocnici u svaté Anny získal místo městského lékaře ve Vsetíně, kam se přestěhoval v roce 1882.

MUDr. Sova nebyl pouze lékařem, ale také mimořádně aktivní osobností veřejného života. Vedl lékařskou praxi a významně se podílel na rozvoji města i společenského dění. Z jeho podnětu vznikly místní pobočky Sokola a Spolku dobrovolných hasičů, angažoval se v pěveckém sboru, působil jako divadelní režisér a stál také u zrodu muzea a veřejné knihovny. Byl jedním z hlavních iniciátorů vybudování elektrárny, vodovodu i nové nemocnice.

Právě jeho přesvědčivý a emotivní projev při jednání obecní rady pomohl získat podporu pro stavbu nemocnice, která byla následně schválena a v roce 1911 otevřena. Během první světové války se MUDr. Sova staral o raněné a nemocné vojáky hospitalizované ve vsetínské nemocnici a zastupoval mladší lékaře, kteří museli narukovat.

Do důchodu odešel v roce 1925, zemřel 23. ledna 1940 ve Vsetíně. Za svůj mimořádný přínos veřejnému životu byl jmenován Čestným občanem města Vsetína. Vedle lékařské práce se intenzivně věnoval také sběratelství. Při svých cestách po regionu shromažďoval předměty spojené s valašskou lidovou kulturou – keramiku, sklo, porcelán, součásti krojů i fotografie. Soukromá sbírka MUDr. Sovy a jeho druhé ženy Bibiany se stala základem vsetínského muzea, které neslo v prvních letech jeho jméno – Okresní Sovovo muzeum ve Vsetíně.

Zpracoval plány prvních nemocničních budov 

Michal Urbánek (29. září 1849, Vsetín – 26. března 1923, Vsetín) byl významný stavitel a projektant, který zásadně ovlivnil podobu Vsetína na přelomu 19. a 20. století. Pocházel ze stavební rodiny a stavební inženýrství vystudoval v Brně, přesto celý svůj profesní i osobní život spojil s rodným městem. Aktivně se zapojoval do veřejného života a byl členem řady spolků, mimo jiné působil také jako starosta vsetínské sokolské jednoty.

Ve Vsetíně realizoval mnoho staveb a přestaveb – navrhl školní budovy na Horním i Dolním městě a podílel se také na výstavbě Občanské záložny s Alšovými sgrafity. Jeho činnost přesahovala i hranice regionu, protože stavěl v řadě okolních měst a obcí. V jeho ateliéru téměř deset let působil Dušan Samo Jurkovič, se kterým se podílel na výstavbě valašské osady na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895. Právě tam se Urbánek seznámil s malířem Mikolášem Alšem, kterého později několikrát pozval do Vsetína. Vsetínská nemocnice byla jeho posledním velkým projektem Michala Urbánka. V době jejího slavnostního otevření mu bylo dvaašedesát let.

Odprodal levně pozemky, dal nábytek, postavil kapli

Významnou roli při vzniku vsetínské nemocnice sehrál také Theodor Thonet (1864–1932), jehož přínos býval v minulosti často opomíjen, přestože byl pro realizaci projektu zásadní. Vystudoval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí a ve studiu pokračoval ve Vídni. Po návratu se zapojil do veřejného života ve Vsetíně, kde působil také jako radní městského zastupitelstva.

Theodor Thonet významně podpořil rozvoj města i samotnou výstavbu nemocnice. Městu daroval pozemek pro budoucí gymnázium a za výhodných podmínek prodal pozemky určené pro stavbu nemocnice. Po jejím dokončení navíc zajistil její vybavení nábytkem. Spolu se svou manželkou Rosou se také finančně podílel na výstavbě nemocniční kaple. Tím vším výrazně přispěl k tomu, že mohla vsetínská nemocnice vzniknout a začít sloužit svému účelu.

Nosila jméno císaře a krále

Slavnostní otevření vsetínské nemocnice se uskutečnilo 23. dubna 1911 ve tři hodiny odpoledne. Významnost této události podtrhla i účast zástupců císaře, místodržitele Dr. Karla svobodného pána Heinolda a zemského hejtmana Otty hraběte Serényiho.

Oficiální název zařízení tehdy zněl „Jubilejní všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. na Vsetíně“. Tento název odkazoval na rok 1908, kdy byl projekt schválen – právě tehdy totiž František Josef I. slavil šedesát let své vlády.

Město se při této příležitosti zavázalo k realizaci několika významných veřejných staveb, mezi nimi chudobince, školy, vodovodu a již prosazené nemocnice. Všechny tyto projekty byly postupně skutečně uskutečněny a výrazně přispěly k modernizaci Vsetína.

Dne 16. května 1911 nemocnice přijala první pacienty a toto datum je považováno za faktické zahájení její činnosti. V hlavní budově, tehdy označované jako stará interna, bylo k dispozici 62 lůžek v různě velkých pokojích – od jednolůžkových přes tří- až čtyřlůžkové až po velké dvacetilůžkové pokoje.

Součástí areálu byl také infekční pavilon, později využívaný jako stará neurologie (v jeho místě dnes stojí nový interní pavilon), který nabízel deset lůžek v šesti pokojích. Hlavní pavilon byl propojen chodbou s hospodářským zázemím, budovou pro ubytování řádových sester a také s márnicí, v tehdejších plánech označovanou jako umrlčí komora.

V roce 1911 byla zároveň vystavěna nemocniční kaple zasvěcená sv. Růženě z Limy. Navrhl ji architekt Hubert Fleischmann v neorománském stylu, který se tak odlišoval od ostatních nemocničních budov Michala Urbánka. Dne 7. října 1911 byl posvěcen zvon sv. Augustin a o den později byla vysvěcena i samotná kaple. Ta sloužila řádovým sestrám, které do Vsetína přišly z kláštera v Choryni, a zároveň byla využívána k duchovním obřadům, například ke křtům dětí či vypravování pohřbů.

První primář musel bojovat s nedůvěrou pacientů